Appenzellský salašnický pes patří dle klasifikace FCI do skupiny 2 – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi.
Doporučuji na stránkách klubu švýcarských salašnických psů pročíst standart a historii plemene.
Appenzell se využíval jako honácký a ovčácký pes, dobře strážil statky či domy.
Appenzellský salašnický pes se tedy stále hodí na ochranu dvora, rodiny a domu. Je velice schopný jako pracovní pes, například v sutinách nebo na vodě. Je to výborný rodinný pes, ale pouze za předpokladu, že je jeho majitelem sportovní, aktivní rodina. Opravdu dobře hlídá, má silný štěkot. S rodinou nebo svým pánem appenzell tvoří jedinečné, mimořádné spojení.
Appenzell je přirozeně nedůvěřivý k cizím lidem, je potřeba počítat s jeho perfektní socializací, která musí začít již u samotného chovatele, kdy štěňátko vystavujeme různým podnětům a prostředí, jako jsou další zvířata a jiní lidé mimo okruh rodiny.
Je velice důležité appenzella zaměstnat takovým způsobem, aby jeho temperament proudil správným směrem.
Má veliké srdce a spoustu energie. K čemu ho povedete, to bude umět. Potřebuje opravdu hodně pohybu, rád plave i běhá. Je to skvělý pes za předpokladu, že má skvělého pána, rodinu. Jeho líbivý vzhled, krásné rozložení barev se nesmí stát jeho prokletím. Potřebuje pevné vedení, ale zároveň citlivé, protože appenzell je ve svém základu velice jemný, milující pes, naprosto oddaný své rodině.
Je zdravý, silný a otužilý. Od jara do podzimu zvládá a vyhledává být venku (se zázemím, a dobrou boudou), v zimě, v mrazech a horším počasí je rád doma s rodinou v teple.
Jeho srst stačí prokartáčovat jemným hřebenem, jinak je kožíšek téměř samoudržovací. Zvláštností u appenzellů je to, že mohou mít základní barvu trikolory, kromě černé, i hnědou, tzv. Havana Brown. Což u jiných salašnických psů (velký švýcarský, entlebušský a bernský salašnický) možné není.